Hampton Court Palace

Hampton Court Palace se nachází  na okraji Londýna. Dá se tam dojet autobusem, vlakem nebo lodí (to jsem si přála, ale bohužel je to možné až od dubna). Zase bylo takový jaro a krásně svítilo slunko celý den a já jsem si zapomněla brýle, tak jsem to všechno měla takový rozmazaný. Ale jenom trochu. 

Část tohoto sídla je postavená v barokním stylu a část v tudorovském- jelikož palác se začal stavět za vlády Henryho VIII. a potom ho William III. nechal rozšířit v barokním stylu, jako konkurenci Versailles. Obrovské okrasné zahrady kolem opravdu Versailles připomínají, hlavně ty originálně zastřižené stromy vypadají fakt dekadentně (aspoň mi to tak bez těch brýlí připadalo). Známou záležitostí je místní bludiště z keřů, které ale vůbec nevypadá velce a navíc se platí vstup Ł4, což je teda taky dost dekadentní, ale ne úplně překvapivý.

Vstup do zahrad je zdarma, ale do vnitřních částí je asi Ł18, což se nám teda obětovat nechtělo a historii zase tolik nežeru.

Chiswick House

Po většinu soboty bylo počasí extrémně jarní- teplý vítr a slunečno, nakonec se to ale změnilo v bouřku, jak uvidíte na jedné z posledních fotek! Překvapivě mi vůbec nebyla zima v nové lehké bundě Topman (i když je pro pány, nosím ji já), na které jsou malinké lodičky a je super pohodlná.

Chiswick House jsme si teda moc neužili, ani jsme v klidu nemohli sníst ty dorty, co jsme si přinesli.

bažantí košile <3

Mrs Higgins

Po Londýně se snažím cestovat pěšky (ne všude, samozřejmě, protože to je nemožné), jelikož u toho člověk hodně ušetří a taky se hodně nachodí a mě chození baví. Tuhle jsme byli s mým milým na procházce v Earl´s Court a vzali jsme to až na Sloan Square- tedy ve čtvrti Chelsea. Miluju západní Londýn a tahle méně turistická místa, která jsou neméně- a často mnohem více- krásná. Kdo zná filmovou podobu My Fair Lady ví, že v Earl´s Court bydlela Paní Higginsová, maminka Profesora Higginse. Obrovské domy z červených cihel jsou prostě úžasné a nejen ty. Na sobotní brunch jsme se stavili v osvědčeném podniku Drayton Arms- klasické oldschoolové hospodě/restauraci/klubu s příjemnou atmosférou, super jídlem i obsluhou. Doporučuju!

kabát: Zara, svetr: Gap, kalhoty: Miss Selfridge, boty: Clarks, šála Primark

Jak vidno, podporuji Movember a přikreslila jsem si na svůj neusměvavý ksicht knír, abych to trochu vylepšila. Taky čepici (ladící s šálou!), protože už není žádný léto a čepka se nosit musí! Tašku s potiskem známých Penguin Books teď nosím pořád. Je nejlepší! Hnědé boty z Clarks nosím taky pořád, což je na nich chudinkách pěkně vidět.

Clarks je jedna z dražších značek obuvi (tyhle stály okolo Ł50), velice se chvástají jakousi "kvalitou", ale úplně na jedničku bych to neviděla. Nosím je teď druhým rokem a už mám u palce z boku díru, kterou mi dovnitř táhne nebo teče, dle počasí. Navíc se strašně špatně udržují a enormně rychle se jim zmenšuje podpadek. V Clarks jsem se taky setkala s nejhorším personálem v UK. Na české poměry normálka, ale v Londýně si holt člověk zvykne na něco jinýho.

Podzimní

Podzim přišel i do Londýna. A je celý melancholický a pro mně vždycky nostalgický, protože vzpomínám na školní léta a já jsem měla docela ráda školu a pak cítím to spadaný listí a jak to šustí pod nohama a jak ten vítr fičí a hučí v korunách stromů. A vzpomenu si, jak mi tady v té šedi strašně chybí příroda a jak bych hned vypadla někam do lesa. No jo, jenže tady je to do lesa dvě hodiny daleko... Tak jsme aspoň šli pouštět s mým milým draka (do nejdivočejšího parku Londýna- Hampstead Heath- opět) a bylo to den před vychřicí. A foukalo dosti, jenže ten drak měl blbej, i když bezva tvar (pirátskou loď- a každej nám to chválil) a vůbec nelítal. Ale podzimní atmosféru jsme nasáli i tak. Zde jsou důkazy:

P.S. povšimněte si- a omluvte- jak pokaždé píšu jiným stylem. Je to důkaz mé rakovosti, raci jsou takový rozpolcení podle fází měsíce prej.

Notting Hill and Biscuiteers

Notting Hill je jedno z mých nejoblíbenějších míst v Londýně (nikdy jsem neviděla ten film, takže to není ten důvod). Kromě známého marketu na Portobello Road je tam k vidění strašná spousta věcí, já miluju ty domy a malé obchůdky.

Notting Hill is one of my favourite places in London (I´ve never seen the film, so that´s not the reason). Apart of the famous market in Portobello Road, there´s so many things to see, and I love the houses and little shops.

Úplnou náhodou jsme narazili na malý obchod s ručne dělanými sušenkami (a jinými dortíčky) a jeho součástí je i kavárnička. Borůvkový makarónek byl mňamkózní a celková výzdoba a zařízení obchůdku úžasná! Oficiálně se tak stává mým novým oblíbeným místem :) www.biscuiteers.com

By a total accident, we found a little shop with handmade biscuits (and other cakes), and they have a little cofe shop too. The blueberry macaroon was yummy, and the whole interior was amazing! It´s officially my new favourite place :)

Hampstead Heath

Co mi v Londýně příšerně chybí, je pravá příroda. Hampstead Heath je asi tak nejdivočejší příroda, na kterou v Londýně narazíte. Je to prostě kus lesa. Faktem ale je, že se kolem něj rozprostírá čtvrt pro velice zámožné lidi a hodně "celebrit" vlastní dům nebo apartmán právě tady. Proto je to milý zážitek i pokud se chcete pokochat pohledem a pěkná obydlí. Je škoda, že turisté, kteří navštěvují Londýn o tomhle místě nemají ani ponětí. Fakt to stojí za to, hlavně, když si chcete odpočinout od všudypřítomného ruchu a spěchu. Na druhé straně, možná proto je tam stále takový klid.

Mimoto jsem si v rozromilém vetešnictví koupila hnědou tašku za Ł1 a snědla obří makarónek z Paula (zelený pistáciový, aby to všechno ladilo), který byl stokrát lepší než Ladurée.

hat and jeans: New Look too

Wedding Bells

Už vyzváňajůůů... Na téhle australsko-britské svatbě žádné zvony nevyzváněly, jelikož se konala v Safari parku. Protože bylo hnusné počasí, byli jsme všichni uvězněni v prostorách k svatbě určených a nikomu se nechtělo vybíhat ven mezi zvěř (kromě nutných svatebních fotek).

Woburn Safari Park se rozkládá na obrovských pozemcích u staré vesničky Woburn, kde je i nádherné opatství. Rozhodně stojí za návštěvu, pokud byste se chtěli podívat na nějaké méně známé místo poblíž Londýna (http://www.woburn.co.uk/)

Strašně dlouho mi trvalo, než jsem našla ty správné šaty. Protože mám velice specifický tvar postavy, který bohužel není moc asymetrický, hodně těžko sháním šaty (proto je raději normálně nenosím). Jenže tentokrát jsem musela. Na tyhle jsem náhodou narazila v Espritu a byly slevněné z Ł60 na Ł15!

(Omlouvám se za ty vajgly na zemi, byla jsem focena kuřákem v kuřáckém koutku. Což bylo asi jedniné místo s normálním světlem a bez deště)

Bournemouth

Zdárně jsem se včera vrátila z prázdnin v ČR, které jsem si náležitě užila! Samozřejmě jsem absolutně nic nestíhala ohledně blogu, to se ale zamozřejmě napraví. Ráda bych tu ještě zveřejnila fotky z přímořského městečka Bournemouth, kde jsme byli s mým drahým v květnu. Sice už je to dávno, ale atmosféra byla spíše letní :) Foceno mým analogovým Canonem. K narozeninám mi byl nadělen digitální, tak ty fotky tady konečně budou nějak vypadat.

Maroko II.

Další fotky z Maroka focené na můj analog Canon. Mimochodem, minulý týden jsem tak nějak oslavila své narozeniny (rodinná oslava v ČR se teprve bude konat) a dostala pár dárečků, což mě moc potěšilo. Hlavně- tři kytice! Ha! To už se mi dlouho nestalo. Já sama jsem si nadělila sadu Benefit kosmetiky, kterou jsem děsně chtěla a jinak bych si to asi nikdy nekoupila.

More Moroccan photos taken with my analog Canon camera. By the way I celebrated my birthday last week (the family celebration in CZ hasn´t happened yet), and I´ve recieved a few gifts which was very nice.

More importantly- three flower bouquets! That hasn´t happened in a long time. I personally gave myself Benefit cosmetics box, which I really wated but wouldn´t buy normally.

 zcela nemarocké jídlo/ completely non-Moroccan meal

Maroko I.

Když jsem někde v cizině na dovolené, nerada se celé dny válím. Jenže zápaďáci to mají jinak a prostě si raději zaplatí exotickou dovolenou, aby se mohli vyvalit u bazénu na Maledivách a ne v Londýně. Těžko pochopitelné, leč každému po jeho. Dovedete si asi představit, jak frustrující je být v Maroku a nemít ani pořádně šanci se nikam podívat. Naštěstí jsme bydleli v typickém marockém domě (riad) a nějak jsem tu atmosféru v mezičasech stihla nasát.

Více fotek příště :)

All the beauty of the world

Včera jsem se vrátila po týdnu z Maroka, kde jsem byla tak trošku pracovně. Bydleli jsme v domě sestry mého šéfa přímo v centru přímořského města Essaouira. Tři hodiny do Marakéše z Londýna a další tři hodiny autem do cílové destinace. Nutno podotknout, že po celou dobu byly přítomny dvě děti, které nemají ani kapku vychování (pokud je teda zrovna nevychovávám já) a v přítomnosti rodičů si dělají absolutně co chtějí bez jakýchkoli následků nebo usměrňování. Byla jsem tam vzata na válecí dovolenou v britském stylu, což znamená brutální nuda. Opravdu nejsem ten typ, co si lehne na pět hodin k bazénu (když má 15 minut od  domu pláž) a nebo si vozí prdel 500 metrů taxíkem. Ano, delší trasa než-li 5 minut byla pro děti (a zjevně i rodiče) zcela neúnosná.

Krom těchto věcí, jež jsem nebyla schopna ovlivnit mě Maroko naprosto okouzlilo a míním se tam vrátit na pořádnou dobrodružnou výpravu. Fotila jsem mobilem a analogovým foťákem. Takže fotografie budou, až je nechám vyvolat (snad brzy). Za kvalitu fotek z mobilu bych se musela stydět...

O Maroku více i s fotkama příště.

Tenhle měsíc mě toho čeká strašná spusta- dvě focení, Graduate Fashion Week (www.gfw.org.uk), London Collections: Men (www.londoncollections.co.uk), moje narozky a velicos dalšího.