Zamýšlím se

V březnu jsem se z Londýna přestěhovala zpět do ČR. Prahu jsem měla v plánu z mnoha důvodů, jeden z hlavních byla práce, které je tu prostě asi pořád nejvíc. Člověk má nějaké představy, které jsou většinou mylné, žeano, a vůbec- život není peříčko. Což se dá říct o životě Londýnském i Pražském. Takže si tu hledám svou cestu a začínám žít nový život.

V tomto článku/postu bych se ráda dotkla témat jako život lidí z "východu" v Londýně, krutá realita a hledání si místa v životě.

Když mi na začáku třetího ročníku na vysoké řekli, že jsem si špatně zapsala předmět a že mě teda automaticky vyhodili, místo prosení jsem jim řekla, že v tom případě jedu do Anglie. A jela jsem. Abych to zkrátila- všechno jsem si zařizovala sama, nejela jsem přes žádnou agenturu, v případě nebezpečí jsem byla nachystaná kdykoli skočit na letadlo a letět zpět domů. Začínala jsem jako au-pair a díky nějakému štěstí či mé duchapřítomnosti či kombinaci obojího vše probíhalo v pořádku a já jsem v Londýně žila s přestávkami 3-4 roky. Ano, dochází k odtajnění, pracovala jsem poté jako chůva (což zavěcení ví, že není au-pair) a měla jsem to štěstí, že jsem to mohla skloubit i s různými módními aktivitami. Protože kde jinde nabírat zkušenosti z módního průmyslu než v Londýně?

Rozhodně jsem měla štěstí na rodiny, pro které jsem pracovala. Moje zkušenost se hodně liší od zkušeností lidí, kteří jedou do Anglie pracovat do skladů, hotelů a podobně, kteří si musí hledat a platit vlastní bydlení i všechno okolo. Téměř každý začíná na minimální mzdě, kterou zaměstnavatel ještě zdaní. Není to žádný med. Samozřejmě drtivá většina lidí tam dělá práce, nad kterými by v ČR ohrnuli nos a Briti je prostě taky nedělají. Znáte to, pokojské v Čechách jsou Ukrajinky a zedníci Rumuni a nikoho nezajímá, že jsou to třeba inženýři.

U pracovních pohovorů v Praze mi říkají: "A proč jste se vrátila? A proč jste tam nezůstala?" A nebo "Jaký plat byste si představovala? Ale vy jste z Londýna zvyklá asi na něco jiného, co?"... Zde dochází k nějvětší mýlce. Pracovat v zahraničí neznamená, že tam člověk sedí v kanceláři, popíjí kafe a dostává spoustu peněz.V zahraničí už si už dááávno nevyděláte tolik, jako kdysi. Jak říkám, moje situace byla jiná, ale pro všechny "přistěhovalce" platí, že si tam sedřou ruce za ne moc pěkné peníze, většinu dají za bydlení, jídlo a jízdné (pokud se bavíme o Londýně) a ono toho už potom moc nezbývá. Pokud nemáte dvě slušně placené práce, žádné tisíce měsíčně extra nečekejte.

Navíc Londýn je specifická situace. V centru na bydlení nemá nikdo a pokud tam bydlíte, jízdné je nejdražší. Pokud bydlíte na okraji, stojí vás opravdu nehoráznou částku (oproti vydělaným penězům) někam dojíždět. Poměrně dlouhou dobu tedy zabere, než se nějak stabilizujete a začnete konečně opravdu vydělávat. Je potřeba tam ale zůstat pár let, takže při prázdninových výjezdech za prací moc nezbohatnete. 

Spoustu "přistěhovalců" žijí v Londýně v dosti otřesných podmínkách a opravdu tvrdě pracují, aby něčeho dosáhli. Ať už je to našetřit si peníze, mít peníze na divoký party život nebo se dostat k lepším pracovním místům.

Hlavní důvod proč jsem se vrátila já? Nedokážu si představit trvale žít v zemi, kde neexistuje primární prevence ve zdravotnictví, školský systém je úplně na hlavu a sociální vrstvy a statusy se stále ještě řeší. Chci mít jedou děti a tam bych je prostě vychovávat nemohla.

Tak jsem teda zpět doma a snažím se utvářet si svou vlastní přítomnost i budoucnost podle mých představ. Jednoduché to taky není, ale- vytrvá! Kroutím hlavou nad systémem Open Card (ano, při čekání na kartičku mě už 2x chytili revizoři), stále ještě hloupě očekávám v kavárnách a restauracích vodu zdarma, blbě se usmívám na lidi v tramvaji, na přechodu se rozhlížím na špatnou stranu... Není mi moc do skoku, vždycky jsem trpěla enormě bolestivou nostalgií. Přemýšlím i o tom, zda má smysl posílat věci na blog, proto ta nečinnost... Jak nikdo nechce číst negativní recenze, že to prostě není v módě. Real články nefrčí.
Buď pozitivní, Magdečko! :)

V nebi- cukrovovatový pokoj na akci Pokoje 2

Top Blogger: Wine Snow White

Dalším mým oblíbeným československým blogem, který bych chtěla předstsavit i ostatním, je blog Wine Snow White. Píše jej Ivica ze Slovenska, momentáně studující v Brně. Jako první rozhodně upoutají kvalitní a nápadité fotografie, na nichž velice často důmyslně ladí outfit i s okolím. Kromě oblečení na jejím blogu najdete spoustu dalších zajímavých článků a tipů, například o architektuře, méně známých časopisech, akcích konaných nejen v Brně a podobně. Ivica má co říct a dokáže to zajímavě podat. Můj objev number 1!

www.wineshowwhite.blogspot.com 

Top blogger: WeirdStyle

S Bárb se znám snad víc než deset let, i když jsme se doopravdy setkaly jen jednou :) Kdysi jsem jí pomáhala s jejími stránkami o Mary-Kate a Ashley Olsen (které jsou pro mě stále módními ikonami a moc je obdivuju!) a od té doby jsme zůstaly v kontaktu.
Kromě toho, že Bárb píše zajímavé a smysluplné články, má skvělý elegantní styl. Místo toho, aby každý týden ukazovala, co si koupila nového, dokáže dokonale mixovat zajímavé kousky stále novým a novým způsobem, za což má můj obrovský obdiv.

www.weirdstyle.org

1. V poslední době je česká a slovenská blogerská sféra více a více diskutovaná. Jaký máš na ni názor ty?
Upřímně, žabomyší války a kauzy bez konce příliš nesleduji. Tím, že se kromě weirdstyle.org plně věnuji i checkczechfashion.cz a navíc pracuji na full-time v digitální reklamní agentuře, nemám na to čas. Chvíli jsem se pokoušela o to sledovat úplně všechno (tak jako třeba při studiu na VŠ), ale časem nastala přirozená selekce a já tak z českých i zahraničních blogů sleduji jen hrstku těch, které mě zaujaly. Většinou se nejedná pouze o módní blogy s outfity, ale o mix lifestyle blogů, které mají co říci a ne vždy se zaměřují pouze na fotku. 


2. Hodně se věnuješ grafickému designu. Kde bereš inspiraci?
Inspiruje mě Pinterest! Je to ta nejlepší sociální síť, kterou máme teď k dispozici. Nikdy mě nic nechytlo tolik. Tvořit si inspirační online záložky a lajkovat obrázky je prostě perfektní! Inspiraci čerpám i z našich cest – naposledy jsem se zamilovala do Londýna a mám v plánu se tam co nejdříve vrátit! Inspirativní jsou i nerosty a minerály, kterým se naše rodina věnuje nebo také jídlo! Ze všeho nejvíc mě ale inspiruje něco, na co myslím. Stává se mi velmi často, těsně před upadnutím do hlubokého spánku, že mě něco brilantního (smích) napadne a já si to musím okamžitě zapsat!

 

Jak se dostat na London Fashion Week?

Loni v únoru jsem se rozhodla zkusit štěstí a akreditovat se na London Fashion Week. Ono to není úplně tak jednoduché, obzvlášť, pokud s tím člověk nemá vůbec žádné zkušenosti. Na oficiálních stránkách moc konkrétních informací není a je mnohem těžší, než jsem si myslela, nějak se k nim dostat. Započala jsem tedy dlouhý internetový průzkum, který dopadl úspěšně a já dostala jak akreditaci, tak pár vstupenek na přehlídky. Dream coming true, znáte to.

Registrovala jsem se jako press (tedy tisk) přes Proti šedi, pro které píšu, proto se v článku zmiňuji o podmínkách pro tuto skupinu. 

Ráda bych se podělila o celý tenhle proces s lidma, které to zajímá nebo se taky chystají jít. (Bohužel musím upozornit, že nyní už je na všechny tyhle věci pozdě, takže jedině až v září).

Chtěla bych poznamenat důležitou věc- LFW není určený pro veřejnost. Takže neexistují žádné lístky, které by se daly koupit.Vstup je možný pouze s akreditační kartičkou a ta se nevztahuje na přehlídky (viz. 2.)

1. On-line registrace na LFW

Prvním krokem je vyplnění registračního formuláře zde. Registrace je otevřená asi dva měsíce před samotným fashion weekem a uzavírá se týden před zahájením. Zamítnutí registrace se nijak nehlásí a naopak schválení vám může být doporučeno mailem třeba jen pár dní před začátkem LFW.

Poté je možná registrace na místě, kdy je ale nutno přinést s sebou všechny potřebné dokumenty (seznam zde) a navštivenku. Samozřejmě garance úspěchu není jistá, navíc se na tuto registraci stojí pomněrně dlouhé fronty.

Kdo se může registrovat?

Donedávna to byli primárně nákupčí a tisk, který zahrnuje i bloggery (od září 2013 se však změnily pro bloggery pravidla a již se nemohou registrovat na místě, vysvětlení zde). K přihlášce je nutno přiložit i pdf podoby požadovaných dokumentů, které se liší podle toho, pod jakou kategorií se přihlašujete. Například fotografové musí zaplatit i poplatek, protože se počítá s tím, že fotky potom prodají tisku. (Letos je registrace možná pro více kategorií, bohužel se nemůžu dostat na registrační stránky, protože je už zavřená) Pro lidi pracující v backstage jsou jiné passy, stejně jako pro účinkující návrháře atd., o tomto nemám žádné konkrétní informace.

Co získám registrací?

Díky "fast-track" registraci nemusíte stát frontu potom na místě v Somerset House, kde vám vydají akreditaci- "pass" (po schválení registrace vám přijde e-mail s kódem, který musíte při akreditaci předložit). S tímto passem máte zaručený vstup do Show roomů v Somerset House a jako

- tisk má možnost využití místnosti s posezením, nápoji zdarma (káva a nealko), možnosti využití make-up služeb od MAC nebo kadeřníků z Toni&Guy (také zdarma, ale musíte se předem objednat)

- fotografové mohou využít místnosti s počítači ke stažení fotek a nabíječkami pro své příslušenství, taky je tam pravděpodobně možnost nápojů (nikdy jsem vevnitř nebyla)

V akreditaci NEJSOU zahrnuté vsupy na jednotlivé přehlíkdy

pozn. britská adresa: při vyplňovaní registračního formuláře bude nutné vyplnit i britskou adresu, stejně jako při odesílání žádostí o vstupy na přehlídky (aby vám měli kam poslat vstupenky). Je možné zadat adresu hotelu nebo někoho známého z británie.

Models´ World III

Vracíme se opět do sezón od roku cca 2005, kdy na několik let a ještě více sezón (krát dva, žeano), ovládly hlavně modelky-panenky. Po dlouhé éře, které panovaly jihoamerické modelky, ovládly mola východoevropanky- hlavně Rusky. Právě v této době byla největší sháňka po extrémně vysokých a hubených modelkách, s kulatými obličeji a neobvyklými rysy s nádechem maskulinity. Mnoho z nich pocházelo z velmi chudých rodin, kdy je při notné dávce štěstí potkal v nějakém větším městě scout a nabídl jim práci na západě, díky níž mohly také finančně pomoci svým rodinám, často za jakýchkoli okolností. Jejich pracovitost a skromnost se jim samozřejmě vyplatila. 

Další výhodou Rusek je, že jejich "hubenost" působí opravdu přirozeně a jsou maximálně versatilní a přizpůsobivé. 

Nová éra Slovanských modelek zachycená ve Vanity Fair z roku 2005. V tuto dobu všechny modelky z fotky začínaly slibnou kariéru.

 

Natalia Vodianova (Rusko), Karmen Kass (Estonsko), Karolína Kurková (Česká Rep.), Eugenia Volodina (Rusko), Hana Soukupová (Česká Rep.), Marija Vujovic (Černá Hora), Natasha Poly (Rusko), Valentina Zelyaeva (Rusko), Inguna Butane (Lotyšsko)

 Natalia V., Natasha P., Sasha P., Vlada R., Valentina Z.

Téma: Jaké blogy čtu

Je mi zcela jasné, že dokud nebudu úžasně hubená, dlouhovlasá a bohatá, tenhle blog prostě nemůže mít tolik návštěvníků a úspěchu jako blogy oněch krasavic. Hle, s tím jsem do toho šla, již smířena. Není každý den posvícení, že. Jak jsem už kdesi psala, Polární noci mám, abych tu mohla ukojit své psací a kreativní potřeby. Často, obzvlášť, pokud se cítím inspirována, mám takové jakési vnitřní pnutí, které mě nutí něco dělat.

Děje se to jakoby v žaludku a odtud to vychází do celého těla a pak člověk prostě neposedí a je hrozně těžké to ignorovat a nicnedělat. Faktem je, že já jsem strašná prokrastinátorka, takže mně se to bohužel asi docela dobře daří. Pak jsem ale celá smutná, protože kdo ví, co za krásy a whatnot by z toho vzniklo. Kdybych nebyla líná, byla bych už umělec. Byla by přece strašná škoda, kdyby Renoir místo malování raději spal a Proust místo psaní koukal na televizi. Neříkám, že se jim rovnám talenem. Ale vím, co je to jasné volání k tvoření a když to ignoruju z čisté lenosti, je mi ze sebe blbě. Tak proto tady píšu (a fotím), abych se cítila o něco líp. 

V tomto příspěvku bych se chtěla dotknout mého blogového čtiva.

Asi jste si už všimli, že o módu se zajímám do hloubky (takže žádný móda=oblečení) a tak čtu hlavně zahraniční blogy, které se věnují fashion business celkově- to abych byla chytřejší. 

Určitě bych nechtěla srovnávat české a slovenské blogerky s těmi zahraničními, i když i nás je několik blogů, které by mohly zahraničním konkurovat. Nechápejte mě špatně, prosím, neříkám, že všechny blogy mimo ČR a SR jsou lepší! Kvůli tomu, že módní průmysl mimo naši krajinu je v jiném stádiu (logicky čím více na západ, tím vyspělejší- ale ne všude!) a to má potom dopad na kvalitu i obsah. Proto bych se teď chtěla zaměřit na ty naše domácí blogy. 

Bohužel (nebo bohudík!) jsem strašně vybíravá. Zde jsou kritéria, podle kterých si vybírám blogy, které čtu:

pozn.: vůbec netvrdím, že Polar Nights je perfektní nebo, že splňuje všechny tyto body na maximum. Ale- snažím se stále zdokonalovat :)
V textu mluvím obecně o "blogerkách", protože holek, co píšou blog, je přece jenom více. 

1. PŘÍSPĚVKY- jak už jsem zmínila, zajímám se o módu jako celek, takže si ráda přečtu něco moudrého ze "zákulisí", což se na blozích ale moc nevyskytuje. Mám ráda inteligentní články o něčem, doplněné vkusnými fotografiemi. Nepotřebuju vidět 6 téměř identických outfitů za týden, kde je všechno oblečení z H&M a F&F. Takže takové ty ryze outfitové blogy taky moc nesleduju. Preferuju rozmanitost obsahu.Například se ráda podívám na dobré editorialy. Na ty je expert Hanička z Akasha´s Illusion. Mám ráda méně známé blogy, které jsou ale originální a ještě "nedotčené" slávou. Například si moc přeju být kamarádka holek z DIEnosaur! Úplně mi připománají moje ztracené mládí (Holky, vemte mě do gangu!).
 Asi první a nejdůležitější věcí, které si všimnu je pravopis! Pár chybek se může vyskytnout vždycky, ale často člověk nestačí žasnout. 

Co mě zaručeně odradí jsou články na téma TAGŮ, což jsem asi do teď úplně nepochopila. Copak si každá blogerka nemůže vymyslet vlastní obsah? Samozřejmě autorka musí mít jisté očekávání, že její čtenáři se nemohou dočkat, až se o její osobě dozví zase něco víc (BOYFRIEND TAG, BEST FRIEND TAG, BOREMEMORE TAG...). Nazvala bych to fenoménem vytváření novodobých celebrit.

2. ANGLIČTINA- myslím, že na toto téma napíšu v budoucnu něco obsáhlejšího. Nicméně jasné je, že pokud se blogerka rozhodne psát články i v angličtině, měla by ji dostatečně ovládat. Nejzábavnější jsou chyby už v nadpise, to potom člověk neví, jestli by měl plakat nebo se smát. Miluju trendové anglické nadpisy, které v určitý čas použijí téměř všichni (např.: Sweater Weather na podzim), i když uznávám, že někdy se to prostě hodí.

Top Blogger: Toots

Ráda bych představila další mou oblíbenou blogerku, kterou je Becky z t00ts.blogspot.co.uk. Doporučuji pro originální styl, spoustu pastelových barev (což je něco pro mně!), skvělých tipů na cenově dostupné oblečení a hlavně pro milovnice úžasného spodního prádla!
Za zmínku také stojí její Tumblr!
pozn.: Rozhodla jsem se, že nebudu překládat rozhovor do češtiny, protože je mi to prostě proti srsti. Každý se vyjadřuje jiným způsobem a já nechci kazit osobitý projev překladem do standartní češtiny.

"I'm Becky, also known as Toots and I'm a 21 year old Fashion Promotion student living in London. My blog fuses together my two loves: fashion and lingerie. It is a personal style blog, which is all done on a student budget so it is definitely a blog for bargain hunters!"

Being an Artist...

K napsání tohoto příspěvku mě ponoukly fotky od Paulíny pro web Worn, které jsou čtenáři ve většině negativně kritizovány. Fotky zde a FB diskuze k nim zde.

Proč tyhle fotky u průměrného čtenáře nikdy neuspějí?

Co fotky zachycují a jaký byl tvůj záměr?
Paulína: "Chcela som zachytiť Martinu v jej prirodzenosti. Bez make-upu a aby to oblečko nebolo moc prestylizované, ale zároveň aby tam niečo bolo. Perfektnosť v neperfektnom."

1.Nejedná se o obvyklé, mainstreamové (střední proud, střední proud!) fotografie. Co někteří považují za rozmazané fotografie (protože v dnešní doby se už fotí jenom na digitály, né?), jsou polaroidy a ty se fotí na JEDEN pokus. Ale o tom se už zase asi ví, protože retro strašně frčí a všichni nutně musí mít Instax od Fujifilm. Každopádně je neskutečně z míry vyvádějící, když modelky na fotografiích nejsou vyretušovány, nedej bože aby ty fotky vůbec neprošly postprodukcí! Dámy v reklamách a editorialech luxusních magazínů jsou krásně namalované a učesané v šatech za tisíce a dávají nám jakousi falešnou představu dokonalosti, kterou přijímáme a sníme jaké by to bylo být ony (i s tou perfektní postavou a šatníkem a sexy chlapem). V zahraniční tento promyšlený reklamní záměr funguje, v ČR si málokdo koupí naušnice za 100 000 nebo kabelku za 50, aby na ně toho muže sbalil. Na FB jsou stovky fan stránek "fotografů", kteří vás za určitou sumu nafotí a hlavně- vyretušují a to je nejblíže k dokonalosti, kam se asi tak dostanete. Fotografové, kteří z vás udělají nejdokonalejší voskovou figurínu bez znamínek, vrásek, s hustším obočím (protože už i Cara Delevigne je mainstream), menším břichem a větším poprsím, mají nejvíce zakázek, ale taky si za to nechávají platit nejvíc. 
Fotografie je umění. Jistěže perfektní retuš a další věci vyžadují zručnost, ale nakonec fotka zachycuje jen zlomeček reality (ale nejde jim o realitu, jde o ty prachy). Koho stále baví mýt krmen tím falešným luxusem a dokonalostí? Není těžší zachytit prosté a všední věci zajímavým způsobem? "Výstřední" nebo "jiné" (rozuměj: než mainstream) se k běžnému čtenáři/divákovi/spotřebiteli jen tak nedostane. Jako v čemkoli jiném, co v ČR není tolik populární, to se musíte o fotografii nebo módu, která je s fotografií úzce spojena, vyloženě zajímat, aby jste objevili ty "jiné" věci. Módí časopisy vydávající se u nás (Elle nebo Marie Claire) jsou kříženci katalogů s oblečením a bulvárem, mírněji řečeno slabým odvarem life-stlye časopisu.
Je tedy zcela zřejmé, že na časopisy (a jejich styl) jako Dazed & Confused, i-D, Oyster, Lula, LOVE apod.tu není nikdo zvyklý (a i na západě si museli zvykat), stejně tak jako na práce fotografů, které jsou tam prezentované. To nevadí, že tihle lidi ovlivňují módní průmysl, kulturu a umění po celém světě. Asi není překvapení, že Češi na "divnosti" reagují mnohem pomaleji, agresivněji a otráveněji, než v zemích na západ od nás.

Models´ World II.

 Lara Stone (nar. 1983, Nizozemsko, 178 cm)- nekonvenční Lara se pohybovala v modelingu už nějakou dobu než byla pomyslně jmenována "It Girl" v roce 2009 a sama se stala trendem. Výrazné rty, mezera mezi předními zuby a větší poprsí (velikost F podle "proper"! měření) než je u modelek běžné se okamžitě staly hitem. Právě její prsa hrají hlavní roli v mnoha editorialech, což je často kritizováno. Velký rozruch vzbudila také její konfekční velikost, jež je o číslo až dvě větší než standart. Další odlišností je její věk- na vrcholu kariéry byla mnohem starší než většina jejich kolegyň. Lara je důkazem, že i strnulé a striktní prostředí módního průmyslu se může lehce změnit, pokud k tomu dostane dostatečně silný podnět.

porovnání postavy Lary s ostatními modelkami:

Míry: Lara 70F - 56 - 89  Kate 70A - 60 - 89  Natalia  70A - 61 - 86

Oblíbili si ji hlavně Miuccia Prada a Calvin Klein, stejně jako Carine Roitfeld, vlivná bývalá šéfredaktorka Vogue Paris. Lara se v roce 2010 vdala za britského komika Davida Williamse 2010. V květnu tohoto roku porodila chlapečka. Momentálně se tedy věnuje svému osobnímu životu.

Catwalks: A/W 2006- A/W 2011  

Models´ World I.

Už několikrát jsem zmínila, že o high fashion jsem se začala zajímat kolem roku 2006. Od té doby tak nějak sleduju vývoj trendů v oblasti "populárních" modelek. A protože mě tohle téma hlavně baví, rozhodla jsem se psát více teorie právě o téhle tématice a představit vám modelky, které tenkrát chodily největší přehlídky a byly tvářemi nejznámějších kampaní a jak se to vyvíjelo a mělo dopad na další "generace" modelek. Rovnou chci upozornit, že se budu věnovat high fashion modelkám a přeskakuju ty, které se věnují od začátku pouze komerčnímu modelingu, i když všechno je samozřejmě spjato dohromady.

Jasné je, že se tyhle skupiny "it models" vždycky objevují společně v téměř všech ediorialech i kampaních určité doby.

V tomto prvním díle se chci věnovat největšímu trendu poloviny druhé poloviny 2000´ a to byl  BABY DOLLS. Tedy modelky se zaobleným obličejem, působíce dětsky, mile a nevinně.

Hlavní představitelkou je Gemma Ward (nar. 1987, Austrálie, 175 cm), která vstoupila do modelingu jako čtrnáctiletá a od roku 2005 až do roku 2007 byla královnou přehlídkových mol na fashion weeks. Na obálce americského Vogue se objevila jako nejmladší modelky v historii po boku ostatních úspěšných modelek. Gemma odešla z módního světa do světa filmu v roce 2008, kdy natočila pár menších filmů a nějaký čas dokonce chodila s Heath Leadgerem, krátce před jeho smrtí. I přes její krátké působení nemůže být o jejím vlivu na tehdejší trendy, a cekově módní průmysl, pochyb. Momentálně Gemma očekává první miminko.

Runway: S/S 2004- S/S 2008

Fashion Week

Ani jsem to nečekala a nějak jsem obdržela velice mnoho pozvánek na přehlídky v rámci Londýnského Fashion Weeku. Nenechte se zmást, není to Burberry ani Christopher Kane- i když bych si to strašně přála! Dostat vstupenku na některou z "velkých" přehlídek je pro normálního člověka, oficiálně nepracujícím na stěžejních pozicích módního průmyslu, více méně nemožné. Já jsem dělala co jsem mohla a minulou sezónu jsem byla akreditována jako redaktorka pro Proti šedi. Takže jsem se vlastně dostala úplně všude, až na ty přehlídky.

I když jsem letos opět posílala žádost o akreditaci, nic se nestalo. Zato jsem si to teda vynahradila tou haldou barevných kartiček, které pak budu předkládat u vstupu do Freemason´s Hall v Covent Garden, po vystání dvacetiminutové fronty (na maso a banány).

Více o únorovném London Fashion Week z mého pohledu si můžete přečíst tady. Koho zajímá, jak to chodí v "zákulisí".

On se nám s těma módníma akcema trochu roztrhl pytel, obyvatelé Prahy mi dají za pravdu. V září a říjnu jich je tam trochu přemnoho a to i přes zcela jasný fakt, že v ČR je módní průmysl minimální. Moc doporučuju si přečíst tohle a věřte tomu, že je to pravda.

Ono ve světě to v dnešní době taky jede jako na běžícím pásu. Momentálně musí ti top designeři připravovat ročně spustu nových kolekcí: pre-spring, jaro/léto, resort, pre-fall, podzim/zima, 2x couture a pánskou kolekci. Do jaké míry je potom módní design opravdu umění? A nemyslete si, že Lagerfeld dřepí celý rok v atelieru a kreslí si jednotlivé modely. Na to mají tyhle módní domy armádu lidí!

No abych se vrátila opět k tomu Londýnu. Během únorového Fashion Weeku jsem zcela vystřízlivěla z pohnutek nějak ukrutně se připravovat, co se oblečení a make-upu týče. Za prvné je to stresující, za druhé nemá cenu se nějak čančat kvůli iluzi, že se to od člověka na takové události očekává (protože na to tam jsou "profesionální" pozéři), stejně budu schovávat obličej za foťákem. 

September Issue

Ve světě módních časopisů je všechno o měsíc dopředu, takže zářijová čísla vyšla už na začátku srpna. Já bych jim řekla: Kdo moc spěchá, ať si sedne. Ale oni by mě stejně neposlechli...

Jistě jste obeznámeni se slavným dokumentem o zářijovém čísle americké Vogue- The September Issue. Je tam názorně vysvětleno, proč je právě tento měsíc pro módní svět stěžejní (začátek nové sezóny, nové kampaně a září je pořád začátek nového "školního" roku), a proto se na jeho vydání pracuje extra dlouho a pilně.
Takže co nám říká zářijové vydání britské Vogue?

 Návrat supermodelek
Jak už jsem se v jednom mém příspěvku zmínila, k high fashion jsem se dostala asi před 7 lety, kdy byla na vrcholu určitá sorta modelek a ty se tam pár dalších let držely. Spousta z nich potom zmizela (obvykle dají přednost kampaním a reklamám, za které dostanou zaplaceno mnohem víc než za cokoli jiného), ale některé mé oblíbenkyně jsou zpět! Dokazuje to Daria Werbowy, která je na obálce poprvé po třech letech.
Dalším prefektním důkazem návratu jsou podzimní kampaně, kde je po strašně dlouhé době spousta modelek z oné éry.
Abbey Lee Kershaw- Gucci
australská modelka se naposledy objevila v časopise v srpnu 2012 a za ten rok předváděla pouze na dvou přehlídkách (Anna Sui a Alexander Wang). V kampaních se objevuje stále.


Catherine McNeil- Prada
další Australanka slaví letos obrovský comeback po několikaleté odmlce, kdy se modelingu věnovala mnohem méně.

Freja Beha- Saint Laurent

dásnká modelka se v editorialech poslední tři roky objevuje jen velmi sporadicky, ale minulý měsíc zdobila obálku britské Vogue, v květnu francouzské.

Nic se nemění

Na druhé straně jsou značky a tváře, které spolupracují "odjakživa". Proto určitě nikoho nepřekvapí:

Coco Rocha pro Longchamp

Carmen Pedaru pro Michael Kors

Diane Krueger pro Chanel

Proč?

Proč zrovna Nicole Kidman a Jimmy Choo? Od té doby, co má přifouknuté rty ji nějak extra nemusím.

Edie Campell pro Marc Jacobs- britská modelka je čím dál více populární, i když potom, co si ostříhala vlasy na krátko, vypadá na většině fotek dost strašidelně (druhá modelka v pravo- Lily McMacnemany- má tento výraz na tváři normálně). Možná je to záměr ovšem.

 Pro ty, co mi nevěří, zde jsou dvě podoby Edie "před a po":

Advert Break

Poslední dobou jsem si všimla několika opravdu hodně nepovedených kampaní a propagačních fotek některých známých značek. Zmínila bych tu reklamu na podprsenky Marks & Spencer s paní, které chybí kus prsu a kampaň na vůni Acqua od Roberta Cavalliho se zdeformovaným obličejem modelky/herečky Elisy Sednaoui.

 Lately I´ve been noticing really badly done campaigns and promo pictures of some well-known brands. I would mention here Marks & Spencer lingerie advert with a lady, who´s missing a piece of her boob, and Acqua perfume by Roberto Cavalli campaign with the model´s- Elisa Sednaoui- misshapen face.

                                                                                      www.be.com          www.modelinia.com

Elisa doopravdy obličej moc nakřivo nemá (v roce 2011 se o ní říkalo, že je nová It Girl, ovšem já jsem to asi přeslechla a navíc to tak úplně nedopadlo), takže mě vždycky udivuje, kdo ty finální podobu kampaní schvaluje a nevidí, že to jaksi esteticky neladí.

Marks & Spencer foto jsem nemohla na internetu najít, ve Westfieldu potom vyfotím a můžete posoudit sami. Já osobně si nikdy nemůžu nevšimnout té podivné retuše na ňadrech ženské v nadřivotní velikosti. 

In fact, Elisa´s face isn´t really misshapen (in 2011 they were saying she´s the new It Girl, however I didn´t notice back then), so I´m always wondering who´s in charge of the final image of the campaigns, and how is it possible that they don´t see the aestheticness of the images.

 I couldn´t find the M&S photo on internet, so I´ll take a picture of it in Westfield. Personally I can´t not notice the weird retouching on the lady´s breasts.

Dále tu máme americkou krásku Kate Upton v kampani na jaro/léto pro Monsoon Accessorize. Tuhle značku mám strašně ráda. Vždycky tam mají obrovský výběr a celé je to perfektně sladěné a drahé. Nevím, proč si ale vybrali zrovna Kate. Ta začala svou kariéru v roce 2010, kdy se její dokonalé tělo objevilo několikrát za sebou ve Sports Illustrated (to je takový ten časopis se skoro nahýma slečnama, ale jako naní to Playboy). Agentura IMG ji očividně zařadila do kategorie "commercial" a tímto směrem se tedy ubírala. Nějakým způsobem přes různé známosti (a self promotion svých předností) s Michaelem Korse, Annou Vinour a Terry Richardsonem se poslední rok přehoupla do "high fashion" a to i přes své míry. Nicméně ve všech editorialech jaksi hraje hlavní roli její poprsí, i když někdy strašně nenápadě. Na plakátech pro Accessorize má na sobě roztomilé letní šaty a očividně zobrazuje křehkou a milou dívku. Zakrývat někomu takto drastickým způsobem prsa, když už je stejně všichni viděli, je trošku zbytečné. A Kate je známá hlavně pro svou postavu.Navíc jí to ten hrudník jaksi zvětšuje a deformuje a nemyslím si, že to byla dobrá volba pro její postavu.

Osobně si myslím, že vůbec není špatná i v těch seriózních magazínových editorialech.

Ale každopádně je super vidět i plnější tvary v high fashion" Jsou na to ovšem připraveni? V závislosti na faktu, že její prsa nemůžou nacpat do podprsenky, Vogue stejně jako Beach Bunny...

Silk and flowers

Dolce & Gabbana. V posledních dnech jsem si je zamilovala, nejen oblečení, ale také propagaci a celkovou podobu jejich značky. To, jak jsou oddáni Itálii a dávají to znát v každém aspektu své práce. Od inspirace a výberu modelek a modelů po styling jejich kampaní, které přímo čiší starými italskými časy.

 ruční malba na hedvábnou látku, ze které potom byly nastříhány a sešity šaty

Následuje pár odstavců rozčilování se a potom se konečně dostanu k podstatě tohoto příspěvku. Takže, kdo se na to cítí, čtěte dále :)

O to víc mě mrzí, že v ČR je tato značka spojována s určitou sortou lidí, kterým bych říkala např. discofilové nebo bárbínky a šampóni (nerada používám tyhle názvy, ale opravdu mě nenapadá jiné označení pro tenhle druh "subkultury"). Takže samozřejmě pokud se zeptáte "platinové blondýnky" s tmavými odrosty, gelovými nehty, falešnou kabelkou LV a diamanty v uších, kdo je její oblíbený návrhář, řekne: Dolce a Gabbana (aniž by tušila, že to jsou jejich příjmení a oni mají i křestní jména). Při nejlepším uvede ještě Gucci a již zmíněného Louise. Je to nejspíš zaviněno tím, že se u nás dají sehnat jejich doplňky z kolekcí určených pro masy- mám na mysli pásky s obrovskou sponou D&G, spodní prádlo nebo kšiltovky s třpytivými kamínky- za poměrně dostupnou cenu a při tom všichni stále ví, že je to drahá značka.

Jak jsem zmínila na začátku, pro Čechy je značka Dolce & Gabbana synonymem opulentního jižanského stylu. Kdo by řekl, že to tak vlstně vůbec není? Ráda bych někdy příště uvědla příklady jejich práce na různých fotkách. Dnes chci představit jejich první "houte couture" kolekci Alta Moda, uvedenou v červnu. Na víkendové akci na Sicílii (pátek opera, v sobotu přehlídka), bylo představeno 72 modelů malému publiku složeného z bohatých klientů z Číny, Ruska a blízkého východu, zástupcům mutací časopisu Vogue a redaktorům třech novinových plátků. Vše se konalo pod přísným dohledem- tedy pouze omezená možnost fotografovat- a mnoho z modelů bylo hned po přehlídce prodáno. Jejich cena se pohybuje v desítkách tisíců dolarů. Pánové návrháři vyjádřili svoje nadšení nad volnou rukou, kterou měli při tvorbě a nevázaností na žádné současné módní trendy. Nu, posuďte sami.