Fotograf Osamu Yokonami

Tento soubor prací od japonského fotografa Osamu Yokonami přímo miluju. Nejen kvůli jakési čistotě a pozitivní energii, která na mě z něj dýchá, ale taky protože moc obdivuju nápad a originalitu každé jendotlivé fotorafie a jak dokonale to potom působí i dohromady! Navíc lokace jsou jako z filmů, snů a nebo knih. Úplně mě z toho zase chytá wanderlust.

Vybrala jsem jen některé fotky z této série, zbytek je zde. Doporučuji shlédnout celou jeho tvorbu, která vyniká svou jemností a nápaditostí. Není zaměřená pouze na módu, ale oblečení hraje velkou roli, jako například v této sérii :)

Moc by mě zajímalo, jak působí tyhle fotografie na vás a jak se vám líbí!

Into the Woods

Můj první letošní výlet do lesa! Asi jste si všimli, jak moc mi právě příroda chyběla v Londýně. No a když jsem teda zpět v ČR a je pořád tak krásně, tak jsem si musela udělat výlet. Jaksi jsem se na to dosti zimně navlékla, takže jsem se v určitých, velmi slunečných, úsecích pěkně pekla. Ale ve stínu byl naopak docela chládek. Udělali jsme si mezi stromy malý piknik a já jsem kolem pověsila balónky. Několik jich hned na začátku prasklo, ale jinak to byla úplná krása (samozřejmě jsme je potom sundali).

Vznikly z toho fotky, které jsem pořád nevěděla, jak přesně upravit. Tak nakonec vyšlo toto, ale nevím, jak moc jsem spokojená. Zdá se, že lesní světlo dělá divy. 

(Jestli se vám zdá, že píšu jako cvok, je to pravda. Asi zrovna dnes nemám moc co říct. Omluva.)

Fotografka Ruth Ossai

Ráda bych představila další z prací méně známých fotografů, tentokrát fotografky Ruth Ossai.

+ její Tumblr

Fotoreport z London Fashion Week II.

Další fotky (a poslední) z únorového London Fashion Weeku. Co mě na LFW nejvíc baví je to, že je hlavně platformou pro setkávání se lidí z branže a dává jim úžasnou možnost navazovat kontakty a spolupráce a prostor pro diskuze. A nemyslím jenom návrháře nebo nákupčí nebo vystavovatele. Ale hlavně je to skvělá příležitost pro kreativní lidi, kteří se teprve snaží prosadit, ať už jsou to fotografové, novináři nebo bloggeři. Tento fakt mi na českých fashion akcích chybí a myslím, že je to obrovská škoda.

Já jsem poznala Honzu a Káju, kteří studují design oděvu ve Zlíně a strávila s nimi většinu LFW. Také jsem se potkala z Evčou z Glamazon, která má večkeré dění na LFW jednoznačně zmáknuté :) a Thuy z A Bridge of Memories, se kterou se znám už déle.

P L A Y T I M E.

V říjnu, když jsem byla v Praze, jsme s Markétkou nafotily tyto forografie. Modelky nám dělaly Bambi z Roekids a Lucka, jejíž šperky a bílé šaty z Awkward Collection můžete vidět právě na těchto fotkách. Zbytek svršků (a klobouky) jsou od slovenské návrhářky Banky Vartíkové. Více informací je v textu zde.

Faktem je, že focení bylo značně hektické a neměly jsme na to moc času, prostoru ani prostředků, ale s výsledkem jsem moc spokojená. Děkuji všem zúčastneným! <3

Fotografka Berta Pfifsich

Nějak jsem si předsevzala po té československé fotografické aféře, že tu provedu menší osvětu a místo editorialů ve známých časopisech tady budu publikovat ty neznámé, stejně jako méně známé fotografy. Stejně mám takové fotky raději.

Tato série mi připomíná dva měsíce letních prázdnin, které jsem strávila na belgickém pobřeží. Bydeli jsme hned u pláže v apartmánu z 80. let, který tak byl stále zařízený, a pořád strašně foukalo a potom přišla třídenní bouřka a bylo to prostě dobrodružství. Už se těším na léto...

fotografie: Berta Pfifsich

Flickr, Tumblr

Being an Artist...

K napsání tohoto příspěvku mě ponoukly fotky od Paulíny pro web Worn, které jsou čtenáři ve většině negativně kritizovány. Fotky zde a FB diskuze k nim zde.

Proč tyhle fotky u průměrného čtenáře nikdy neuspějí?

Co fotky zachycují a jaký byl tvůj záměr?
Paulína: "Chcela som zachytiť Martinu v jej prirodzenosti. Bez make-upu a aby to oblečko nebolo moc prestylizované, ale zároveň aby tam niečo bolo. Perfektnosť v neperfektnom."

1.Nejedná se o obvyklé, mainstreamové (střední proud, střední proud!) fotografie. Co někteří považují za rozmazané fotografie (protože v dnešní doby se už fotí jenom na digitály, né?), jsou polaroidy a ty se fotí na JEDEN pokus. Ale o tom se už zase asi ví, protože retro strašně frčí a všichni nutně musí mít Instax od Fujifilm. Každopádně je neskutečně z míry vyvádějící, když modelky na fotografiích nejsou vyretušovány, nedej bože aby ty fotky vůbec neprošly postprodukcí! Dámy v reklamách a editorialech luxusních magazínů jsou krásně namalované a učesané v šatech za tisíce a dávají nám jakousi falešnou představu dokonalosti, kterou přijímáme a sníme jaké by to bylo být ony (i s tou perfektní postavou a šatníkem a sexy chlapem). V zahraniční tento promyšlený reklamní záměr funguje, v ČR si málokdo koupí naušnice za 100 000 nebo kabelku za 50, aby na ně toho muže sbalil. Na FB jsou stovky fan stránek "fotografů", kteří vás za určitou sumu nafotí a hlavně- vyretušují a to je nejblíže k dokonalosti, kam se asi tak dostanete. Fotografové, kteří z vás udělají nejdokonalejší voskovou figurínu bez znamínek, vrásek, s hustším obočím (protože už i Cara Delevigne je mainstream), menším břichem a větším poprsím, mají nejvíce zakázek, ale taky si za to nechávají platit nejvíc. 
Fotografie je umění. Jistěže perfektní retuš a další věci vyžadují zručnost, ale nakonec fotka zachycuje jen zlomeček reality (ale nejde jim o realitu, jde o ty prachy). Koho stále baví mýt krmen tím falešným luxusem a dokonalostí? Není těžší zachytit prosté a všední věci zajímavým způsobem? "Výstřední" nebo "jiné" (rozuměj: než mainstream) se k běžnému čtenáři/divákovi/spotřebiteli jen tak nedostane. Jako v čemkoli jiném, co v ČR není tolik populární, to se musíte o fotografii nebo módu, která je s fotografií úzce spojena, vyloženě zajímat, aby jste objevili ty "jiné" věci. Módí časopisy vydávající se u nás (Elle nebo Marie Claire) jsou kříženci katalogů s oblečením a bulvárem, mírněji řečeno slabým odvarem life-stlye časopisu.
Je tedy zcela zřejmé, že na časopisy (a jejich styl) jako Dazed & Confused, i-D, Oyster, Lula, LOVE apod.tu není nikdo zvyklý (a i na západě si museli zvykat), stejně tak jako na práce fotografů, které jsou tam prezentované. To nevadí, že tihle lidi ovlivňují módní průmysl, kulturu a umění po celém světě. Asi není překvapení, že Češi na "divnosti" reagují mnohem pomaleji, agresivněji a otráveněji, než v zemích na západ od nás.

I´m never coming back

V ty vřelé letní dny, dávno minulé, jsme s Haničkou nafotily tyhle fotky. Původně byly do soutěže, ale to nějak nevyšlo, takže je publikuju konečně i tady. Hanička bydlí v úžasném starém domě, kde jsme to celé spáchaly. Lidi samozřejmě čuměli, ale my jsme vytrvaly! Na chvíli jsme měly půjčenémho mopsíka, který ale bohužel to vedro nesnášel zrovna nejlíp, takže se ty fotky s ním moc nepovedly a tímpádem nejsou v tom finálním výběru. Nicméně- Vildo, díky!

Autumn Prose

Moje druhé focení s Kennym probíhalo na rozdíl od toho prvního úplně v pohodě, za krásného slunečného počasí babího léta. Ten  den jsem si strašně užila, možná taky proto, že jsem nemusela tahat žádnej obří kufr přes celej London. Oblečení od Keiko bylo nádherné a všechny zúčastnené dámy na něj máme zálusk.

Bonus byl i to, že protentokrát jsme bahnem nic nepostříkali. 

Kenny fotí zásadně na analogový film a polaroidy, fotky neprochází žádnou postprodukcí. Některé z fotografií byly uveřejněny na stránkách úžasného časopisu Ballad Of :)

Podzimní

Podzim přišel i do Londýna. A je celý melancholický a pro mně vždycky nostalgický, protože vzpomínám na školní léta a já jsem měla docela ráda školu a pak cítím to spadaný listí a jak to šustí pod nohama a jak ten vítr fičí a hučí v korunách stromů. A vzpomenu si, jak mi tady v té šedi strašně chybí příroda a jak bych hned vypadla někam do lesa. No jo, jenže tady je to do lesa dvě hodiny daleko... Tak jsme aspoň šli pouštět s mým milým draka (do nejdivočejšího parku Londýna- Hampstead Heath- opět) a bylo to den před vychřicí. A foukalo dosti, jenže ten drak měl blbej, i když bezva tvar (pirátskou loď- a každej nám to chválil) a vůbec nelítal. Ale podzimní atmosféru jsme nasáli i tak. Zde jsou důkazy:

P.S. povšimněte si- a omluvte- jak pokaždé píšu jiným stylem. Je to důkaz mé rakovosti, raci jsou takový rozpolcení podle fází měsíce prej.

W Magazine editorial

Magazine: W Magazine November 2013

Photographer: Emma Summerton

Models: Lindsey Wixson and Ashleigh Good

Stormy Day

Jednou jsem šla takhle na procházku, když to zrovna vypadalo na obrovskou bouřku. Myslím, že to tenkrát přeletělo. Ve Snappy Snaps mi ty fotky vyvolali velice nešťastným způsobem (jako je to u nich zvykem) a tak jsem je musela trochu upravit v Photoshopu. Jinak jsou foceny na film.