V březnu jsem se z Londýna přestěhovala zpět do ČR. Prahu jsem měla v plánu z mnoha důvodů, jeden z hlavních byla práce, které je tu prostě asi pořád nejvíc. Člověk má nějaké představy, které jsou většinou mylné, žeano, a vůbec- život není peříčko. Což se dá říct o životě Londýnském i Pražském. Takže si tu hledám svou cestu a začínám žít nový život.
V tomto článku/postu bych se ráda dotkla témat jako život lidí z "východu" v Londýně, krutá realita a hledání si místa v životě.
Když mi na začáku třetího ročníku na vysoké řekli, že jsem si špatně zapsala předmět a že mě teda automaticky vyhodili, místo prosení jsem jim řekla, že v tom případě jedu do Anglie. A jela jsem. Abych to zkrátila- všechno jsem si zařizovala sama, nejela jsem přes žádnou agenturu, v případě nebezpečí jsem byla nachystaná kdykoli skočit na letadlo a letět zpět domů. Začínala jsem jako au-pair a díky nějakému štěstí či mé duchapřítomnosti či kombinaci obojího vše probíhalo v pořádku a já jsem v Londýně žila s přestávkami 3-4 roky. Ano, dochází k odtajnění, pracovala jsem poté jako chůva (což zavěcení ví, že není au-pair) a měla jsem to štěstí, že jsem to mohla skloubit i s různými módními aktivitami. Protože kde jinde nabírat zkušenosti z módního průmyslu než v Londýně?
Rozhodně jsem měla štěstí na rodiny, pro které jsem pracovala. Moje zkušenost se hodně liší od zkušeností lidí, kteří jedou do Anglie pracovat do skladů, hotelů a podobně, kteří si musí hledat a platit vlastní bydlení i všechno okolo. Téměř každý začíná na minimální mzdě, kterou zaměstnavatel ještě zdaní. Není to žádný med. Samozřejmě drtivá většina lidí tam dělá práce, nad kterými by v ČR ohrnuli nos a Briti je prostě taky nedělají. Znáte to, pokojské v Čechách jsou Ukrajinky a zedníci Rumuni a nikoho nezajímá, že jsou to třeba inženýři.
U pracovních pohovorů v Praze mi říkají: "A proč jste se vrátila? A proč jste tam nezůstala?" A nebo "Jaký plat byste si představovala? Ale vy jste z Londýna zvyklá asi na něco jiného, co?"... Zde dochází k nějvětší mýlce. Pracovat v zahraničí neznamená, že tam člověk sedí v kanceláři, popíjí kafe a dostává spoustu peněz.V zahraničí už si už dááávno nevyděláte tolik, jako kdysi. Jak říkám, moje situace byla jiná, ale pro všechny "přistěhovalce" platí, že si tam sedřou ruce za ne moc pěkné peníze, většinu dají za bydlení, jídlo a jízdné (pokud se bavíme o Londýně) a ono toho už potom moc nezbývá. Pokud nemáte dvě slušně placené práce, žádné tisíce měsíčně extra nečekejte.
Navíc Londýn je specifická situace. V centru na bydlení nemá nikdo a pokud tam bydlíte, jízdné je nejdražší. Pokud bydlíte na okraji, stojí vás opravdu nehoráznou částku (oproti vydělaným penězům) někam dojíždět. Poměrně dlouhou dobu tedy zabere, než se nějak stabilizujete a začnete konečně opravdu vydělávat. Je potřeba tam ale zůstat pár let, takže při prázdninových výjezdech za prací moc nezbohatnete.
Spoustu "přistěhovalců" žijí v Londýně v dosti otřesných podmínkách a opravdu tvrdě pracují, aby něčeho dosáhli. Ať už je to našetřit si peníze, mít peníze na divoký party život nebo se dostat k lepším pracovním místům.
Hlavní důvod proč jsem se vrátila já? Nedokážu si představit trvale žít v zemi, kde neexistuje primární prevence ve zdravotnictví, školský systém je úplně na hlavu a sociální vrstvy a statusy se stále ještě řeší. Chci mít jedou děti a tam bych je prostě vychovávat nemohla.
Tak jsem teda zpět doma a snažím se utvářet si svou vlastní přítomnost i budoucnost podle mých představ. Jednoduché to taky není, ale- vytrvá! Kroutím hlavou nad systémem Open Card (ano, při čekání na kartičku mě už 2x chytili revizoři), stále ještě hloupě očekávám v kavárnách a restauracích vodu zdarma, blbě se usmívám na lidi v tramvaji, na přechodu se rozhlížím na špatnou stranu... Není mi moc do skoku, vždycky jsem trpěla enormě bolestivou nostalgií. Přemýšlím i o tom, zda má smysl posílat věci na blog, proto ta nečinnost... Jak nikdo nechce číst negativní recenze, že to prostě není v módě. Real články nefrčí.
Buď pozitivní, Magdečko! :)
V nebi- cukrovovatový pokoj na akci Pokoje 2
