Friday, January 31, 2014

Models´ World III

Vracíme se opět do sezón od roku cca 2005, kdy na několik let a ještě více sezón (krát dva, žeano), ovládly hlavně modelky-panenky. Po dlouhé éře, které panovaly jihoamerické modelky, ovládly mola východoevropanky- hlavně Rusky. Právě v této době byla největší sháňka po extrémně vysokých a hubených modelkách, s kulatými obličeji a neobvyklými rysy s nádechem maskulinity. Mnoho z nich pocházelo z velmi chudých rodin, kdy je při notné dávce štěstí potkal v nějakém větším městě scout a nabídl jim práci na západě, díky níž mohly také finančně pomoci svým rodinám, často za jakýchkoli okolností. Jejich pracovitost a skromnost se jim samozřejmě vyplatila. 
Další výhodou Rusek je, že jejich "hubenost" působí opravdu přirozeně a jsou maximálně versatilní a přizpůsobivé. 

Nová éra Slovanských modelek zachycená ve Vanity Fair z roku 2005. V tuto dobu všechny modelky z fotky začínaly slibnou kariéru.

 
Natalia Vodianova (Rusko), Karmen Kass (Estonsko), Karolína Kurková (Česká Rep.), Eugenia Volodina (Rusko), Hana Soukupová (Česká Rep.), Marija Vujovic (Černá Hora), Natasha Poly (Rusko), Valentina Zelyaeva (Rusko), Inguna Butane (Lotyšsko)

 Natalia V., Natasha P., Sasha P., Vlada R., Valentina Z.


Monday, January 27, 2014

Chiswick House

Po většinu soboty bylo počasí extrémně jarní- teplý vítr a slunečno, nakonec se to ale změnilo v bouřku, jak uvidíte na jedné z posledních fotek! Překvapivě mi vůbec nebyla zima v nové lehké bundě Topman (i když je pro pány, nosím ji já), na které jsou malinké lodičky a je super pohodlná.
Chiswick House jsme si teda moc neužili, ani jsme v klidu nemohli sníst ty dorty, co jsme si přinesli.



bažantí košile <3

Friday, January 24, 2014

Fotografka Berta Pfifsich

Nějak jsem si předsevzala po té československé fotografické aféře, že tu provedu menší osvětu a místo editorialů ve známých časopisech tady budu publikovat ty neznámé, stejně jako méně známé fotografy. Stejně mám takové fotky raději.
Tato série mi připomíná dva měsíce letních prázdnin, které jsem strávila na belgickém pobřeží. Bydeli jsme hned u pláže v apartmánu z 80. let, který tak byl stále zařízený, a pořád strašně foukalo a potom přišla třídenní bouřka a bylo to prostě dobrodružství. Už se těším na léto...

fotografie: Berta Pfifsich





Tuesday, January 21, 2014

Téma: Jaké blogy čtu

Je mi zcela jasné, že dokud nebudu úžasně hubená, dlouhovlasá a bohatá, tenhle blog prostě nemůže mít tolik návštěvníků a úspěchu jako blogy oněch krasavic. Hle, s tím jsem do toho šla, již smířena. Není každý den posvícení, že. Jak jsem už kdesi psala, Polární noci mám, abych tu mohla ukojit své psací a kreativní potřeby. Často, obzvlášť, pokud se cítím inspirována, mám takové jakési vnitřní pnutí, které mě nutí něco dělat.
Děje se to jakoby v žaludku a odtud to vychází do celého těla a pak člověk prostě neposedí a je hrozně těžké to ignorovat a nicnedělat. Faktem je, že já jsem strašná prokrastinátorka, takže mně se to bohužel asi docela dobře daří. Pak jsem ale celá smutná, protože kdo ví, co za krásy a whatnot by z toho vzniklo. Kdybych nebyla líná, byla bych už umělec. Byla by přece strašná škoda, kdyby Renoir místo malování raději spal a Proust místo psaní koukal na televizi. Neříkám, že se jim rovnám talenem. Ale vím, co je to jasné volání k tvoření a když to ignoruju z čisté lenosti, je mi ze sebe blbě. Tak proto tady píšu (a fotím), abych se cítila o něco líp. 
V tomto příspěvku bych se chtěla dotknout mého blogového čtiva.
Asi jste si už všimli, že o módu se zajímám do hloubky (takže žádný móda=oblečení) a tak čtu hlavně zahraniční blogy, které se věnují fashion business celkově- to abych byla chytřejší. 
Určitě bych nechtěla srovnávat české a slovenské blogerky s těmi zahraničními, i když i nás je několik blogů, které by mohly zahraničním konkurovat. Nechápejte mě špatně, prosím, neříkám, že všechny blogy mimo ČR a SR jsou lepší! Kvůli tomu, že módní průmysl mimo naši krajinu je v jiném stádiu (logicky čím více na západ, tím vyspělejší- ale ne všude!) a to má potom dopad na kvalitu i obsah. Proto bych se teď chtěla zaměřit na ty naše domácí blogy. 
Bohužel (nebo bohudík!) jsem strašně vybíravá. Zde jsou kritéria, podle kterých si vybírám blogy, které čtu:

pozn.: vůbec netvrdím, že Polar Nights je perfektní nebo, že splňuje všechny tyto body na maximum. Ale- snažím se stále zdokonalovat :)
V textu mluvím obecně o "blogerkách", protože holek, co píšou blog, je přece jenom více. 

1. PŘÍSPĚVKY- jak už jsem zmínila, zajímám se o módu jako celek, takže si ráda přečtu něco moudrého ze "zákulisí", což se na blozích ale moc nevyskytuje. Mám ráda inteligentní články o něčem, doplněné vkusnými fotografiemi. Nepotřebuju vidět 6 téměř identických outfitů za týden, kde je všechno oblečení z H&M a F&F. Takže takové ty ryze outfitové blogy taky moc nesleduju. Preferuju rozmanitost obsahu.Například se ráda podívám na dobré editorialy. Na ty je expert Hanička z Akasha´s Illusion. Mám ráda méně známé blogy, které jsou ale originální a ještě "nedotčené" slávou. Například si moc přeju být kamarádka holek z DIEnosaur! Úplně mi připománají moje ztracené mládí (Holky, vemte mě do gangu!).
 Asi první a nejdůležitější věcí, které si všimnu je pravopis! Pár chybek se může vyskytnout vždycky, ale často člověk nestačí žasnout. 
Co mě zaručeně odradí jsou články na téma TAGŮ, což jsem asi do teď úplně nepochopila. Copak si každá blogerka nemůže vymyslet vlastní obsah? Samozřejmě autorka musí mít jisté očekávání, že její čtenáři se nemohou dočkat, až se o její osobě dozví zase něco víc (BOYFRIEND TAG, BEST FRIEND TAG, BOREMEMORE TAG...). Nazvala bych to fenoménem vytváření novodobých celebrit.

2. ANGLIČTINA- myslím, že na toto téma napíšu v budoucnu něco obsáhlejšího. Nicméně jasné je, že pokud se blogerka rozhodne psát články i v angličtině, měla by ji dostatečně ovládat. Nejzábavnější jsou chyby už v nadpise, to potom člověk neví, jestli by měl plakat nebo se smát. Miluju trendové anglické nadpisy, které v určitý čas použijí téměř všichni (např.: Sweater Weather na podzim), i když uznávám, že někdy se to prostě hodí.

Saturday, January 18, 2014

Top Blogger: Toots



Ráda bych představila další mou oblíbenou blogerku, kterou je Becky z t00ts.blogspot.co.uk. Doporučuji pro originální styl, spoustu pastelových barev (což je něco pro mně!), skvělých tipů na cenově dostupné oblečení a hlavně pro milovnice úžasného spodního prádla!
Za zmínku také stojí její Tumblr!
pozn.: Rozhodla jsem se, že nebudu překládat rozhovor do češtiny, protože je mi to prostě proti srsti. Každý se vyjadřuje jiným způsobem a já nechci kazit osobitý projev překladem do standartní češtiny.

"I'm Becky, also known as Toots and I'm a 21 year old Fashion Promotion student living in London. My blog fuses together my two loves: fashion and lingerie. It is a personal style blog, which is all done on a student budget so it is definitely a blog for bargain hunters!"

Thursday, January 16, 2014

Being an Artist...

K napsání tohoto příspěvku mě ponoukly fotky od Paulíny pro web Worn, které jsou čtenáři ve většině negativně kritizovány. Fotky zde a FB diskuze k nim zde.
Proč tyhle fotky u průměrného čtenáře nikdy neuspějí?




Co fotky zachycují a jaký byl tvůj záměr?
Paulína: "Chcela som zachytiť Martinu v jej prirodzenosti. Bez make-upu a aby to oblečko nebolo moc prestylizované, ale zároveň aby tam niečo bolo. Perfektnosť v neperfektnom."

1.Nejedná se o obvyklé, mainstreamové (střední proud, střední proud!) fotografie. Co někteří považují za rozmazané fotografie (protože v dnešní doby se už fotí jenom na digitály, né?), jsou polaroidy a ty se fotí na JEDEN pokus. Ale o tom se už zase asi ví, protože retro strašně frčí a všichni nutně musí mít Instax od Fujifilm. Každopádně je neskutečně z míry vyvádějící, když modelky na fotografiích nejsou vyretušovány, nedej bože aby ty fotky vůbec neprošly postprodukcí! Dámy v reklamách a editorialech luxusních magazínů jsou krásně namalované a učesané v šatech za tisíce a dávají nám jakousi falešnou představu dokonalosti, kterou přijímáme a sníme jaké by to bylo být ony (i s tou perfektní postavou a šatníkem a sexy chlapem). V zahraniční tento promyšlený reklamní záměr funguje, v ČR si málokdo koupí naušnice za 100 000 nebo kabelku za 50, aby na ně toho muže sbalil. Na FB jsou stovky fan stránek "fotografů", kteří vás za určitou sumu nafotí a hlavně- vyretušují a to je nejblíže k dokonalosti, kam se asi tak dostanete. Fotografové, kteří z vás udělají nejdokonalejší voskovou figurínu bez znamínek, vrásek, s hustším obočím (protože už i Cara Delevigne je mainstream), menším břichem a větším poprsím, mají nejvíce zakázek, ale taky si za to nechávají platit nejvíc. 
Fotografie je umění. Jistěže perfektní retuš a další věci vyžadují zručnost, ale nakonec fotka zachycuje jen zlomeček reality (ale nejde jim o realitu, jde o ty prachy). Koho stále baví mýt krmen tím falešným luxusem a dokonalostí? Není těžší zachytit prosté a všední věci zajímavým způsobem? "Výstřední" nebo "jiné" (rozuměj: než mainstream) se k běžnému čtenáři/divákovi/spotřebiteli jen tak nedostane. Jako v čemkoli jiném, co v ČR není tolik populární, to se musíte o fotografii nebo módu, která je s fotografií úzce spojena, vyloženě zajímat, aby jste objevili ty "jiné" věci. Módí časopisy vydávající se u nás (Elle nebo Marie Claire) jsou kříženci katalogů s oblečením a bulvárem, mírněji řečeno slabým odvarem life-stlye časopisu.
Je tedy zcela zřejmé, že na časopisy (a jejich styl) jako Dazed & Confused, i-D, Oyster, Lula, LOVE apod.tu není nikdo zvyklý (a i na západě si museli zvykat), stejně tak jako na práce fotografů, které jsou tam prezentované. To nevadí, že tihle lidi ovlivňují módní průmysl, kulturu a umění po celém světě. Asi není překvapení, že Češi na "divnosti" reagují mnohem pomaleji, agresivněji a otráveněji, než v zemích na západ od nás.


Monday, January 13, 2014

LC:M

Čtvrtá sezóna pánských kolekcí podle britských návrhářů proběhla zase o něco úspěšněji než ta předešlá. Vzhledem k tomu, že v Itálii je obdoba London Collections: Men- Pitti Immagine Uomo pořádána dvakrát ročně již od r. 1972, má LC:M co dohánět. Pitti Uomo je největší a nejdůležitější platformou pro pánskou módu. Každoročně se na ní představují stávající i noví italští návrháři a velmi rychle se stala mezinárodně uznávaným vedoucím veletrhem ve svém poli působení (tedy módní přehlídky jsou pouze součástí mnohem velkolepějšího kolosu). Právě probíhající akce je v pořadí 85. a sjíždí se na ni 21 000 nákupčích. 
Nemůžu posoudit veletrh ve Florencii, ale londýnské LC:M jsou velmi komorní, hlavně oproti klasickému London Fashion Week. I když se to kolem hlavních dějišť každého půlroku hemží o něco více, stále tam chybí- díkybohu- primadony a čumilové, kteří se přišli nechat vyfotit a ukázat, jak skvěle se umí obléknout (což je úžasně osvěžující změna oproti LFW a pravděpodobně i dalším třem nejznámějším fashion weekům). I když je na přehlídky zváno pomněrně dost známých osobností, bulvární novináři nikde nečíhají. Všichni se tváří i chovají mile, převažují pánové ve (většinou) šik, originálních a zajímavých outfitech. Každý rád chvíli postojí pro street style fotografy, na všech přehlídkách je zdarma k dostání voda (a často i kafe), před vchodem chlapci rozdávají skvělý časopis Rollercoasta (doporučuji!), přehlídky jsou s hodinovým rozestupem a začínají na čas (!!!), dvě hlavní scény jsou 5 minut chůze od sebe.... No co víc si přát!

I podle závěrů zahraničního tisku se zdá, že londýnská akce je nadmíru úspěšná, hlavně co se organizace týče. A věřte mi, že pro novináře (a nejen pro ně) je právě tato položka nejdůležitější. 

Obrovským úspěchem je účast značek jako Tom Ford, Burberry nebo Alexander McQueen, jejichž kreativní ředitelé museli být přesvědčeni, aby uvedli své nové kolekce právě zde a ne v tradiční Florencii, jak se donedávna normálně dělo. Právě kvůli faktu, že celý módní svět je v lednu zaostřený na Pitti Uomo a všichni důležití lidé se sjíždí právě tam, je pro návrháře výhodnější předvést své práce právě tam. I pokud jsou návrháři britští. 

Naštěstí British Fashion Council očividně zapracovala, stejně jako její  komise pro tuto akci, jejímiž členy jsou třeba Dylan Jones z časopisu GQ, Christpher Bailey- kreativní ředitel Burberry, Gordor Richardson z TOPMAN, Jeremy Langmead z Mr Porter atd. Nejvíce jsou ale vidět ambasadoři David Gandy (model), Nick Grimshaw (DJ) a Dermon O´Leary (TV osoba) a účastní se 90% přehlídek.

článek z loňského roku o LC:M by me




Thursday, January 9, 2014

London Collections: Men A/W 2014/2015

Shrnutí události London Collections: Men. Nechte nahlédnout své drahé chlapce, aby se inspirovali.

DEN 1.
John Smedley
Svetry a čepice v krásně jasných barvách, které spolu skvěle ladí. Trochu retro, ale v zimě se aspoň člověk neztratí na běžkách v lese! 


Hardy Amies
Dokonalost ze Savile Row, jak jinak. Gentlemeni ještě nevymřeli a tyto kousky by měl vlastnit každej chlap.



Topman
 Nevím jak ty zmoklé vlasy, ale ty rolákové svetry a kabáty ve stejné barvě jsou super. Ať žije červená a bledě modrá! Nepřipomíná vám to taky Temné stíny a Johnnyho Deppa?


Monday, January 6, 2014

Think Pink!

Ještě v povánočním opojení jsem si v Londýně po příjezdu z ČR nutně musela pořídit pár nezbytností- pořádný diář (trochu se obávám, že je až moc velkej a mě pak strašně stresuje, když do něj nemám co psát. Nuže, alespoň se budu snažit a budu very busy girl), bonbónovou propisku (aby se mi dobře psalo přece!), extra roztomilé prstýnky (dají se zvětšit, takže je lze nosit na prstech libovolně. To se velice zamlouvá mým obtloustlým prstíčkům) a třpytky na obličej (kudy chodím, tudy zářím!). Konečně jsem se odhodlala koupit si novou peněženku a našla jsem nějakou, co se mi více méně libíla. A den na to jsem dostala svou vysněnou jako opožděný vánoční dar od kamarádky. Asi je budu střídat.
Perlový náramek je dar k Vánocům od mého milého. 

After I came back from CZ I had to buy a few neccessities in the after-Christmas bliss- a proper diary (I´m a bit afraid that it´s far too big for me, and then I´m stressed because there´s not enough things to write in it. Anyway, I´ll try to be a very busy girl at least), candy pen (for easy writing of course!), extra cute rings (they are adjustable, so I can wear them on any finger. Which is very good for my faty fingers) and a face glitters stick (where I go, there I shine!). Finally I decided to buy a new wallet, and I found a nice one. But the next day, I got the dreamy Cath Kidston flowery wallet from my friend. I might swap them from time to time I guess.
The pearl bracelet is a Christmas present from my boyfriend.


 Všechno je to ukrutně růžové, tak, jak to mám ráda.
Dnes v Londýně začínají London Collections: Men, což je pánský fashion week. Samozřejmě to jdu omrknout a zdokumentovat. Už se nemůžu dočkat, dokonce jsem si koupila nové kalhoty v Zaře, abych tam ze sebe měla lepší pocit. 

All the things are terribly pink, just how I like it.
London Collections: Men are starting in London today. I´m going there to see for myself, obviously. I can´t wait, I´ve even bought a new trousers in Zara to feel better.

Thursday, January 2, 2014

Bad boy. Good lips.


Jak na mně padla zimní nálada a taky ta tvořivá. Tak třeba ještě tuhle zimu zasněží. Ale jen trochu, prosím!
Koláže jsou "vyrobené" mnou v Photoshopu.

             Elie Saab Houte Couture S/S 2013

Christian Dior A/W 2013






Wednesday, January 1, 2014

PF 2014

Vše nejlepší do tohoto nového roku 2014! 
Hlavně té správné inspirace a notné dávky pozitivní energie!
Vzala jsem si takovou dlouhou vánoční dovolenou, jak jste si všimli, ale už se zase vracím do práce :)