Sunday, February 24, 2013

Photoshoot

Když chce kreativní člověk být alespoň trochu úspěšný, musí toho spoustu obětovat. Já jsem prochodila nejedny boty, když jsem připravovala styling na focení s Kennym (https://www.facebook.com/kennyip.photography). Kenny fotí jenom na analogové, staré fotoaparáty a používá přirozené světlo. A já, jako fanoušek klasických metod, jsem plesala. Kenny měl jasnou představu, co chce fotit, takže na mně bylo sehnat oblečení. 
Jak jsem psala v jiném článku o stylingu, v Londýně to není žádná sranda. Rozhodla jsem se obepsat mladé návrháře ze známé London College of Fashion. To znamená poslat minimálně dvacet mailů, dostat osm odpovědí a nakonec spolupacovat se třemi designery. 
Jenže Londýn je veliký a každý návrhář bydlí (nebo má alteliér) jinde, pročež jsem lítala z jednoho konce na druhý, abych vše včas vyzvedla a nachystala. Kromě toho, že se projezdí spousta peněz, tak člověk stráví v autobusech a metrech notnou spoustu času.
Na místo focení- North Greenwich- jsem daný den jela hodinu overgroundem a pak metrem, spolu s 25 kilovým kufrem. Děkuji neznámým londýnským gentlemanům, kteří mi to tahali do schodů- absence výtahů ve většině stanic není vyjímkou.
Kromě toho, že celý den příšerně foukalo, tak taky pršelo. V industriálních zónách se těžko hledá úkryt o to hůře na plážích/březích Temže během přílivu. Lilo jako z konve. Ano, jako z konve, takže si člověk připadal jako pod sprchou. Letní deštík zahřeje, ale o britském počasí víme svoje. Tenhle nezahřál. Navíc se nám podařilo pocákat bahnem pár světlích kousků (každý v hodnotě cca Ł800) a neustále jsme někam cetovali, protože Kenny je perfekcionista.
Domů jsem jela promočená skrz na skrz s kufrem plným zabahnných hader. Nebylo mi do zpěvu. Další dva dny jsem trávila čištěním těch špinavých kabátu a modlení se, abych to ještě nezhoršila. Při vracení jsem měla srdce až v krku a strašně stupidně jsem mumlala, než jsem konečně vypadla.
Vše dobře dopadlo a výsledky můžete vidět zde a zde a zde (moje oblíbené):